Morče domácí

Historie

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována. V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti biolog Conrad Bessner.^[2]

Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16. století^[3] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.

V dnešní době existuje mnoho různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou.

Charakteristika

V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 700 až 1.200 g, ale mohou vážit až 1.800 g při délce těla 20 až 36 cm. Páření probíhá v době říje trvající 24 hodin, následuje březost v rozsahu 58 až 75 dní (nejčastěji 68 dní). V každém vrhu (ročně až 5, ale raději jen 2) se rodí 1 až 6 mláďat s průměrnou porodní váhou 90 g. Ty samice odstaví ve stáří 4 - 6 týdnů. Pohlavní dospělosti dosahují samci ve věku 6 - 7 měsíců, samice 4 - 5 měsíců. Délka života bývá 5 až 10 let, ale může dosáhnout až 15 let.

Stavba těla je u všech morčat stejná - široká oblá hlava, krátký krk, ramena a předhrudí široké, ne moc dlouhý, ale široký hřbet. Zadek zaoblený bez ocasu, končetiny krátké rovné - přední se 4 prsty, zadní se 3. Prospívající jedinec má celé tělo dobře osvalené. Morče má 12 zubů - 4 hlodáky, 8 stoliček.